Jarní prázdniny jsou tu! Kam vyrazíme? Někam do tepla? Nebo si dáme kombinaci tepla a zimy a pošleme to třeba do Arca za lezením a lyžovaním v blízké Paganelle? Brouzdám internetem a snažím se kombinovat spoje, bydlení a předpovědi počasí. Nejhorší část každého tripu. Nakonec se rozhodujem pro Stubai. Uvědomujeme si deficit v našich zimních radovánkách a předpověď vypadá taky dobře. Není co dál řešit. Balíme.

Ještě jsme nevyjeli a auto už nám do toho hází vidle. Chci jen přeparkovat, abych to se všema věcma, prknama a lyžema neměl tak daleko a koukám, že se mi na palubovku vrátila dikotéka barevných světýlek a mě je jasný, že tímhle autem to tentokrát neklapne.

Naštěstí máme zálohu v podobě pracovní dodávky a obě holky si tak  budou moct vychutnat jízdu na předních sedadlech.
Ein!
Zwei!
Drei!
A už jsme ve Stubaiském údolí.

Proč vlastně jezdíme rádi právě sem? Jednak ledovec nabízí jakous takous jistotu sněhu a druhý důvod je ekonomický. Dítě do deseti let v doprovodu platícího dospělého tu lyžuje zadarmo. Tentokrát jsem si dokonce ověřil, že i dvě děti v doprovodu jednoho dospělého dostanou permice zadarmo. A to se vyplatí! 🙂

Lyže nebo prkno?

Kdysi jsem na Hochkaru sednul na lanovce vedle jednoho staršího lyžaře a ten mi vykládal, že svoje děcka učil od začátku lyže, ale co  zkusily prkno, už mu nechtěly lyžovat. A my chtěli, aby holky uměly oboje. A tak jsme najeli na jasně daný režim - jeden den lyže, druhý den prkno, lyže, prkno, lyže....atd...je to pevně dané a nemusíme kolem toho vést žádné diskuze. Zatím nám to holky baštěj. Na jednu stranu je ten progres v obou sportech pomalejší, celkový čas strávený na horách se prostě pro každou disciplínu dělí dvěmi, z druhé strany jeden sport podporuje druhý, aniž by si to děti vůbec uvědomovaly.

Videokoučing!

Co je ale naším oboustranným přínosem, je videokoučing. Celý dny jezdím za holkama a točím a točím. Večer na to spolu koukáme a říkáme si, co je potřeba zlepšit a na co se zaměřit. Jako vedlejší produkt pak máme videa, která jim jednou připomenou jejich začátky...

Většina lidí ve schopnosti vnímat své tělo a jeho pozici při sportu dost plave a tak je videokoučing neoddiskutovatelným akcelerátorem progresu, ať už si vyberete jakoukoliv aktivitu.

Prostor!
Několikrát dokola jsem si po návratu projel videa, která jsem po večerech rychle sestříhal a uvědomil si u toho jednu věc, která hraje zásadní roli při výuce dětí na sjezdovkách. Ať už se jedná o úplně první, nebo stopadesáté "krůčky" na lyžích nebo snowboardu, dítě potřebuje prostor. Moře prostoru. Potřebuje se cítit bezpečně a věnovat se samotnému sportu a ne být pod neustalým tlakem a v pocitu ohrožení, když to kolem bombí zleva zprava jiní lyžaři. Carvingové lyže udělaly ohromný krok  kupředu ve  vývoji a rychlost, s jakou se někteří lyžaři pohybují po svazích, očividně přesahuje schopnosti mnohých z nich.

Je třeba si přiznat, že v tomto budou naše domácí sjezdovky (zdráhám se použít slovo "rezorty")  vždy nápadně pokulhávat za alpskými svahy, jejichž schopnost pojmout snad jakékoliv množství lidí je naprosto zřejmá.

Pokud opravdu chcete, aby dítě mělo co nejlepší progres, volte rezort a termín podle tohoto kritéria. Velký prostor a málo lidí. Uvidíte, že se vám to všem vyplatí a budete si ježdění užívat brzy všichni dohromady.

A teď už k našemu výletu.

První den jsme se "lehce" rozjezdili na snowboardech. Dávám to "lehce" do uvozovek, protože večer jsem měl pocit, že následující ráno už nevstanu.... 🙂

Druhý den na lyžích už to bylo lepší. Alespoň pro mě.

Stubai - den druhý

Třetí den předpověď hlásila sněžení a vítr a tak jsme si dali restday a průběžně na web kamerách kontrolovali, jestli se rosničky trefily. Trefily. Čas na deskovky a dobití baterek.

Odpočatí a řádně natěšení jsme následující den byli na vršku mezi prvními a užívali si čerstvý prašan na sjezdovkách i mimo. Nad hlavou modrá obloha a zářící slunce. Den jedna A.
Zpátky do údolí se vracíme spokojení a ucaprtaní jako lední medvíďata.

Stubai - den čtvrtý

Přichází den, kdy se mé srdce rodiče a instruktora v jedné osobě zatetelilo radostí. Konečně se mi povedlo holky dostat víceméně do správného carvingového postoje! V začátku druhé minuty je vidět ten rozdíl oproti předchozím pokusům. Hurááá! Sláva! Nazdááár! 🙂

Nutno taky poznamenat, že je potřeba mít pořádné vzory a tak jsme ráno, před odjezdem na svah, shlédli ještě na youtube pár videí Ester Ledecké a Evy Samkové - Adamczykové.

Stubai - den pátý

Pak jsme si dali ještě jeden den na svazích a frčeli domů. Vyšlo nám to akorát. Přece jen se projevil víkendový nával u turniketů a navíc teploty vylezly nad nulu. Sníh nic moc, čas se odporoučet.

Cestu jsme si zpestřili a rozdělili  už několikátou návštěvou ZOO v Salzburgu. Je akorát tak velká a některá zvířata tam jsou doslova na dotek! V dálce jsou vidět zasněžené vrcholky Alp, kolem vás volně pobíhají lemuři a můžete si pohladit třeba jehňata a kůzlata. Rajská zahrada.

A to je taková pěkná tečka za tím naším případem.