Konečně! Abstinenční příznaky způsobené nelidsky dlouhou prodlevou v našem cestování z důvodu Ániny zdravotní indispozice v závěru roku už byly téměř nesnesitelné a vyžadovaly akci. Týdenní opušťák ze vzdělávacího zařízení sice není kdovíjaká bomba, ale máme v rukávu osvědčené eso, které jsme v minulosti už párkrát v podobném termínu vynesli. Arco. Autonomní italská provincie Trentino na severu Gardského jezera, nebo-li chcete-li Lago di Garda.
On ten jeden týden v jasně předem daný termín skrývá určitá rizika především co se týká počasí. Stejně jak okolo silvestra a během letních prázdnin, všichni jsou všude a bookovat něco na poslední chvíli, podle toho, kde je zrovna super sníh, nebo naopak teplo a modroha, je samozřejmě možný, ale vyžaduje to sáhnout hloub do kapsy. Koupě třeba lyžařského "zájezdu" v předstihu v tuhle roční dobu zas může znamenat zůstat stát na parkovišti a sledovat jak na sjezdovku dopadaji provazy deště a poslední bílé ostrůvky se vpíjí do žluté trávy. V Arcu se nám během jarních prázdnin v minulosti už několikrát poštěstilo spojit zimní a jarní aktivity dohromady a tentokrát to klaplo zas. Stačí jen napakovat všechny možné hračky a ono to nějak dopadne. Bude teplo? OK, berem lezení, skejty, kola, lajnu... Bude na tyhle aktivity zima? OK, berem lyže a prkna, vždyť do nejbližšího resortu je to hodinku autem... Kdyby, nedej bože, bylo tak, že by ani psa nevyhnal, bereme Chicu (ať máme koho nevyhnat), deskový hry a kytary...vína je na místě, co jen hrdlo ráčí...
Projedu booking a airbnb a poprvé v životě se zajímám o rubriku "domácí mazlíčci povoleni". Nabídka je znatelně omezená, ale nakonec nějaký apartmán zamlouvám. O fous větší, než by bylo jen pro nás nutné, ale třeba nás pojede víc. Nakonec se k nám přidává David s dcerkou Kamčou. Skvělý! Bude-li nás víc, nebudem se bát vlka nic, praví se v jedné pohádce. Pakujem komplet prázdninovou sadu a startujem do tý naší pohádky...
David s Kamčou vyjeli hned ve čtvrtek po škole s tím, že cestou někde přespí a v pátek to dorazí až do cíle. Cesta ale dobře utíká a tak to po nějakých osmi hodinách na cestě zapíchnou krátce po půlnoci přímo v Arcu. Zachumlaný ve spacácích přečkají noc na parkovišti a hned jak začne hřát slunce, vyrazí do skal nabouchat první výškové metry.
Já v pátek dopoledne chvíli maturuju s novým nosičem na kola a další chvíle mudruju jak do rakve na střeše poskládat všechny možný prkýnka, ale už jsme taky on the road. Po nějaké době si dáváme repete Kapitána Adorábla z audiotéky a tak se všichni celou cestu náramně bavíme a než bys řekl Lapuťák, hledáme schránku s klíčem od našeho apartmánu.
Vybalíme, kontrolujeme předpověď počasí a plánujeme lezení na následující den. Volíme sektor San Martino a skálu Bradavice v docházkové vzdálenosti. Děckám se cesty Harry Potter, Voldemort a další podobné budou určitě líbit. Hned vedle je ještě sektor Ice Age, ale z toho jsme už vyrostli, ten je pro úplný lezecký mimina. Ráno jdu ještě před lezením vyvenčit Chicu a přestože do Arca jezdím už skoro třicet let, zjišťuju, že jsem ještě zdaleka neobjevil všechno. Během venčení narazíme na úžasný atletický stadion. hned zavzpomínám na pravěk strávený v atletickém oddíle a představuju si, že na dráze s takovými výhledy bych vydržel kroužit snad celý den. Pecka!
Ale teď už hurá do skal! Do stěny orientované na jih se opírá slunce a po pár minutách to bere buzarem ještě do nás. Mikiny dolů! V olivových hájích pod námi cvrlikaj ptáci a cvakaj nůžky farmářů. První den nemá chybu. Večer ještě nakupujeme sýry, olivy a víno a spokojení se odebíráme do apiku. Předpověd slibuje ještě další dny teplo a slunečno a tak je jasný, že následující den půjdeme zase lézt. Volba padá na sektor Nago.
Ráno je opět ospalé a pomalé, protože není kam spěchat. Přes noc padá teplota k peti stupňům a tak je potřeba počkat na polední slunce. Jenže! Když přijedeme na parking pod skalama, hledíme na červenobílou pásku přes cestu a informaci místní policie, že cesta do skal je uzavřena. Ve skalách prý řádil požár a tak jištění není bezpečné a navíc hrozí pád uvolněných kamenů. Ach jo! S děckama to nechcem riskovat a tak honem listujeme průvodcem a hledáme náhradní variantu. Ne moc daleko od auta. Žádný dlouhý přejezd bůh ví kam. Lehčí cesty. Jižní orientace. Volbá padá na nedaleký Belvedere. Dobrá volba.
Potkáváme tam partu místních a jednoho španěláka, který se do Arca přistěhoval z Barcelony. Proč? Arco je prý ráj. Všechno na jednom místě. Hory, skály, terény na kolo, jezero pro kite i wind surfing. Souhlas. Je to ráj! Španělák je taky rád, že tam s námi potkává svou krajanku. Chica je totiž psí slečna se španělským pasem.
Během našeho letního surfingového soustředění v Asturias ji holkám "na pár dní pujčil" místní, trochu švihlej farmář a dneska už kámoš - Lévi. Když jsme Léviho potkali před lety poprvé, daroval holkám králíčky a kačenky, aby si s nimi přes léto hrály na zahradě. Vozil děcka na koni, bral je k telatům a selatům a taky jim jednou donesl holuba, aby ho pustily. Teď prej teda štěňátko a jen na chvíli. Holky hned, že si ho necháme. Bouchnul jsem do stolu a rázně oznámil, že to teda ne, že doma budu buď já, nebo pes. Holky na to: "A táto, kde budeš jako bydlet?". Bylo jasný, že na to musím jinak.
Jenomže i psi mají svý triky a za týden mě měla Chica omotanýho kolem tlapky a za dalších pár dní si namotala i Markétu. No tak teda dobře, vítej k nám do rodiny! Ale! Koukej bejt pořádnej pes a ne nějakej uslintanej a uštěkanej blbeček! To bychom nebyli kamarádi! Chica udělala ty svý psí oči a slíbila, že bude ten nejlepší pes, jakýho jsme si kdy mohli přát a že se klidně naučí i na skejtu, aby nám to dokázala... ale jo, na to, že jí je necelých devět měsíců, jí to docela jde, to se musí nechat. Snad nám ale neusne na vavřínech, v létě jí totiž čeká nesmírně náročnej surfařskej trénink ve Španělsku! 🙂
Ptáme se místňáků na to Nago, jestli je to po tom požáru vážně tak špatný. Prej jo, prej tam hořelo někdy už předloni. Ale spodních sektorů se nemusíme vůbec bát, tam se oheň údajně nerozšířil. Problém je jenom v sektorech horních. Super! Díky! Tak zítra máme jasno, kam vyrazit! Sice už máme ruce vytahaný až ke kolenům a rest day by se hodil, ale yr.no hlásí poslední slunečný den. Pak už se má údolí zatáhnout a citelně se ochladit. Takže nás čeká poslední den lezení než nás nízká oblačnost vyžene nahoru do lyžařského resortu Paganella. Lezecký bágly letí do kouta a na scénu nastupujou přezkáče a kulichy. Skol!
Trochu se bojíme, že na sjezdovce nebude vidět na krok, ale máme štěstí. Inverze je jak z reklamního letáku nějaký cestovky. Je všední den, takže na svazích skoro nikdo není a my řveme nadšením a radostí. Následující den má být nahoře podle předpovědi ale nevlídno.
Zdá se, že to norským rosničkám docela vychází a tak jim věříme a přemýšlíme nad mimosjezdovkovou náhradní aktivitou. Váháme mezi cyklovýletem a surfskatingem. David s Kamčou kola nemají a tak bereme skejty a míříme po cyklostezce podél řeky Sarche na betonové kurty pod hradem. Lepší povrch pro surfskate snad nemůže být. David navíc napíná lajnu, ale nikomu se nám na ní moc nedaří. Dali jsme si předsevzetí, že to během letošního léta musíme napravit. Chica překvapila, že se sem tam dokázala na skejtu odrazit. Naposledy jezdila ve Španělsku jen z mírňoučkého kopce dolů a to žádnou zvláštní schopnost nevyžadovalo. Jen si sednout na prkno, popojet dolů ty čtyři metry a za odměnu zblajznout granuli. Jó na rovině, to je jiná! Hodná holka! Co slacklajnu? Zkusíš? Ne? Tak dobře, jdeme domu, ale příště dáš pokus! 🙂
Ráno vyrážíme zase do Paganelly. Tentokrát na snowboardy. Z nějakého důvodu je na sjezdovkách znatelně víc lidí, ale pořád je to paráda. Snažíme se vyždímat poslední příznivé počasí, protože po zbytek výletu už má jen pršet. Nahoře i dole v údolí. Prolítneme proto internety a vybereme si pro nás nejvhodnější umělou stěnu v okolí a pátek strávíme v lehkém oblaku magnesia.
Apartmán se po pár dnech užívání ukázal jako neuvěřitelně vlhká díra, která v kombinaci s venkovním deštěm téměř dokázala navodit iluzi tropického pralesa, ikdyž poněkud chladnějšího. Padlo rozhodnutí, že všude dobře, ale doma v suchu nejlíp a tak jsme se popakovali a vyrazili na cestu domů o den dřív. Holkám se bude volná neděle doma náramně hodit, aby nakoukly do učebnic a připravily se na nástup do druhého pololetí. Snad to rychle uběhne a my se zas budem moci vydat na nějakou, tentokrát pořádně dlouhou, cestu!
Ciao!