Kdo by o něm nikdy neslyšel? Kdo aspoň jednou v životě zavítal mezi surfaře, patrně se alespoň letmé  zmínce o tomto surfařským stropu nevyhnul. Na první pohled ničím zvláštní město asi hodinu a půl na sever od Lisabonu. Druhý pohled, za vysoký útes s pevností FORTE DE S. MIGUEL ARCANJO na vrcholu, už je zajímavější. Minimálně pro surfařskou komunitu. Za útesem se totiž schovává Praia do Norte. Severní pláž.

Nejdřív bychom si měli ve zkratce povědět něco o vlnách obecně. Někde nad oceánem se udělá velká bouře, která rozfouká hladinu. Vlny potom z tohoto místa cestují přes oceán, cestou do sebe absorbují menší a pomalejší vlny a hlavně jejich energii. Tomu se říká swell. Takový swell potom dorazí k pobřeží a tvar oceánského nebo mořského dna pak určí, jestli taková vlna je či není vhodná k surfování. Další roli u toho hraje směr větru, oceánské proudy a případné kolize několika swellů z různých směrů.

A u Nazaré navíc kaňon zařízlý do dna oceánu. 227 km dlouhý a až 5 km hluboký. Ten dokáže vlny příchazející k Severní pláži vyzdvihnout do výšky až 30! metrů. A na to právě čekají ti největší maséři z celého světa! 🙂 Každý rok na podzim a v zimě se jednou až pětkrát k Severní pláži přižene něco, co připomíná řádění bájného Krakena. Třicetimetrová vlna - to je prosím pěkně 10 patrový panelák. 15 sekund a přijede další panelák. 15 sekund a další. A další. A další. Daleko od břehu se to hemží dvěma partama šílenců. Jedni magoři sedí na vodních skůtrech a na laně za sebou táhnou na dlouhých surfových prknech ty druhé.

Standardní vlnu je na surfovém prkně potřeba "napádlovat" - to znamená odhadnout správně okamžik kdy a kde se bude lámat, udělat několik temp, získat rychlost a pak už se postavit na prkno. V podstatě existují 3 možnosti, jak se s tím popereš. Buďto jsi na vlně moc brzo a ona tě podjede. Nebo moc pozdě a ona se zavře a tebe pěkne vypere. No a nebo jsi tam správně, postavíš se a jedeš. U sjíždění takových monster nenapádluješ nic. Rychlost ti musí dodat skutr. Jeho řidič musí správně odhadnout ten správnej moment, kdy do ní surfaře poslat,aby ji co možná nejbezpečněji sjel, aby sám stihl z vlny odjet než se začne zavírat a taky, aby surfaře po odjetí vlny zase naložil na skůtr a urychleně zmizel. Nezapomeň, že tam pořád padaj "paneláky". Prásk. Patnáct sekund. Prásk.

Když jsme do Nazaré dorazili kdysi poprvé, vypadalo to nejdřív na velký zklamání. Žadnej surfař ve vodě a žádný vlny. Teda vlastně jo. Úplně u břehu se dělaj asi třímetrový vlny, který se rozbíjej o miliardy zrníček písku na pláži. Beach break se tomu říká. Na normální surfování nic moc, ale tady teď si to dávaj bodysurfaři. Buď s malou deskou pod sebou, nebo ještě menší deskou jen pod dlaň natažený ruky, tak zvaně "na Supermana", anebo úplně bez ničeho, jen v neoprenu. Jen vlézt do vody nebo z ní naopak vylézt se mi zdá jako něco mezi sebevraždou a sázkou do loterie. Tak nakonec nějaký šílence v Nazaré přece jen vidíme.

Druhá návštěva o rok později už byla veselejší. Podle předpovědi jsem věděl, že se něco žene a tak jsem se blížil pořádně natěšenej. Dorazil jsem za tmy, zaparkoval kousek od pláže a podle rachotu se snažil odhadovat, jak to bude velký. Nemohl jsem dospat. Brzo ráno jsem vykoukl z auta a všude kolem už panoval čilej ruch. Surfaři. Skutraři. Hasiči. Záchranka. Kamery. Celá pláž byla pokrytá až popás mořskou pěnou ale vidět nic moc nebylo, protože vše kolem zakrýval mlžný opar. Nastartoval jsem drona a poslal nad vodu. A už je vidím! Ty největší vlny sice mají "jen" nějakých 15 metrů, ale i tak je to masakr!

Najednou vidím, jak se z vody skrz tu pěnu hrabe nějakej týpek. Dost vyčerpanej. Snaží se popadnout dech a hned jak se dá trochu do cajku, začne pobíhat po břehu a koukat někam do vody. A jé. Vlny si pohrávaj se skutrem jak děcka s plavací kačenkou ve vaně. Co chvíli se skutr příblíží téměř nadosah, aby ho zas hned vzala voda vracející se z pláže do oceánu. Chlápek pobíhá sem a tam a každou chvíli propadá čirému zoufalství a s hlavou v dlaních netečně dřepí v písku a nepřítomně zírá do vody. Takovej skůtr do takovejch vln asi nebude nějaká levná záležitost...

Nakonec se skůtr příblížil natolik, že bylo možné ho přivázat a traktorem vytáhnout ven. Ikdyž zas tak jednoduchý to nebylo. Skutr místo aby klouzal po pláži, zavrtával se do písku a traktor  taky. Nakonec to všechno dobře dopadlo. Jak pak nakonec řidič skutru řekl do kamer. Čert vem rozbitej skutr, hlavně že riderovi se nic nestalo a že ho jinej kámoš vytáh z vody! A to je to nejdůležitější!

Když budeš mít cestu kolem, určitě se v Nazaré zastav. Začíná to chodit někdy v listopadu.

A ikdyž nebudou zrovna žádný vlny, ta atmosféra na tebe stejně dýchne. A můžeš se taky mrknout do muzea surfingu nebo si zajít na zmrzlinu. Maj tam fakt doooost dobrou 🙂

Když ti v Nazaré uplavou hračky...